Odlet z Prahy v 10:00. Zpozdeni 45 minut na letu do Parize, takze prestup byl tak tak.
Prilet do Mexiko City v 18:00 (mistniho casu, naseho casu 2 rano). Mexiko nas privitalo peknou bourkou, ale nastesti jsme do hostelu jeli taxikem ;) Hostel trochu jetej, ale cistej :) Celou noc naky blbci strileli v okoli petardy tak, ze to vypadalo na bombardovani ;)) Ale jinak v poho :))
Turisteni po Mexiko City - namesti Zocalo, katedrala, Palacio Nacional s kresbama Diego Rivery, Templo Mayor - vykopavky azteckych pyramid. Park Chopualtepec - milion Mexikancu na nedelni prochazce, zamek na kopci s vyhledem, Narodni antropologicke muzeum - ukazky vsech starych mexickych kultur - Aztekove, Mayove, Toltekove atd. V parku voladores - tocici se ctyri chlapici hlavou dolu okolo tyce, v minulosti tim vyvolavali dobrou urodu.
Pocasi pekny, slunicko, cca 20-25 stupnu.
Zatim vse bez problemu, na ulicich milion policajtu, takze se nemame ceho bat ;) Dokonce jsou hodny a chteli nam i poradit ;)
Casovy posun pusobi, takze hned po veceri v hostelu (zadarmo ;) ) se chystame do hajan. Zejtra nas ceka vylet na pyramidy Teotihuacan a presun do mesta Pueblo.
Rano jsme vyrazili metrem na autobusovy nadrazi a pak busem na Teotihuacan. Do autobusu obcas pristoupil nakej prodejce temer cehekoli a snazil se to prodat. V metru zase casto chodi prodejci CDcek, kteri pousti hlasite hudbu z magnetaku v batohu na prsou a obcas i neco prodaj.
Teotihuacan bylo ve staroveku jedno z nejvetsich mest v Americe a dodnes tam zbyly dve velky pyramidy a spousty malych. Z obou je moc pekny vyhled na cely areal, akorat schody nahoru jsou docela slusne strmy - nic pro kardiaky ;) Vsude okolo rostou obrovsky kaktusy, nektery velky jako stromy. Celej den palilo slunicko, tak jsme se celkem ohrali :). Na zpatecni ceste autobusem zmenili prodavajici sortiment - jeden prodaval nakou masticku, druhej zmrzlinu a treti stacil behem jizdy predvest solidni kytarovej koncert.
Z Mexico City jsme pak jeli super autobusem do Puebly - autobus by mohli zavidet i ve Student Agency ;) a to jsme jeste nejeli jejich luxusni verzi zvanou GL. Z busu jsme videli slavnou sopku Popocatepetl v cele sve krase :) V Pueble jsme se vyprdli na vsudypritomny taxikare a radsi jsme jeli mistnim busikem, co zastavi komukoli kdekoli. Pote, co jsme nekde z busu vylezli, tak jsme chvili nemohli prijit na to, kde jsme, ale po case jsme se zorientovali a trefili do moc peknyho hostelu. K veceri si dal Honzicek v mistni hospudce nejdrazsi jidlo (cca 100 Kc) a pak koukal, kdyz prinesli pul kila masa s tortillama. Snazil se, ale cely to nesnedl ;))
Petruska uz mluvi spanelsky jako Mexicani, nedela ji problem se kdekoli domluvit (hrave ji na to staci cca 10 slovicek a cislovky).
Rano jsme vyrazili mistnim collectivem (bus, kterej stavi komukoli kdekoli a nikdy nevime kudy pojede do cilovy stanice) do mestecka Cholula, coz je cca 15 km od Puebly. Na mistnich silnicich maji kazdych cca 20 metru zpomalovaci prahy a busy moc nepribrzdujou, tak jsme si na zadnich sedackach pekne zaskakali ;).
V Cholule je jedna z nejvetsich (asi vubec nejvetsi) pyramid na svete, ktera je ale ted trosku poborena a je na ni hlina a vegetace, takze vypada jako normalni kopecek. Nahore je navic peknej kostelik, ze kteryho je super vyhled na Cholulu, Pueblu a okolni sopky - Popocatepetl, Ixtaccihuatl a La Malinche, na kterou se chceme pozejtri vydat. Meli jsme stesti na pocasi, dopoledne bylo uplne jasno, takze sopky byly temer bez mraku a to se casto nestava (uz odpoledne nebyly pres mraky skoro videt).
Po prohlidce kosteliku jsme se sli podivat na archeologicke naleziste, ktery zacinalo 400 metrovou chodbou vnitrkem pyramidy. Venku pak byly pozustatky ruznych starovekych pyramid a jinych staveb. Pak jsme si jeste prohlidli malebny namesticko, klaster a nekolik kostelu (ve meste jich ma bejt udajne 365, ale je jich min) a frceli jsme zpet do Puebly.
Tam jsme si dali vyhodne poledni (od 13:00 do 18:00 ;) ) menu o ctyrech chodech (polivka s pecivem, spagety, kureci smes fajitas a zakusek) a jeste s pitim k tomu za cca 70 Kc na jednoho. Oba jsme se prezrali a jeste usetrime za veceri ;).
Pak jsme si jeste prohlidli mesto - katedrala na malebnym namesti, spousta kostelu, okachlickovany domy, ulice umelcu, divadlo atd. Pak zaclo poprchavat, tak jsme se dali na ustup smer hostel a internet ;).
Rano jsme se jeste prosli po Pueble a pak jsme vyrazili na komercni vylet s mexickejma turistama na africky safari. Jezdilo se tam autobusem mezi ruznyma zviratama - lvi, tygri, sloni, zirafy, ... Nejvic nas uchvatil obrovskej hroch a chozeni mezi klokanama a pstrosama, ke kterym jsme nemeli moc duvery, narozdil od mexicky holcicky, ktera je tahala za vocas (ten z peri).
Odpoledne jsme se vydali na cestu s nejistym vysledkem do kempu u hory La Malinche (4461 m. n. m.). V informacich nam na nas dotaz, kde jde pujcit auto, odpovedeli, ze mame ject autobusem do Huamantly a pak dalsim autobusem do kempu. Na dotaz jak casto jezdi odpovedeli, ze de facto porad (z pruvodcu jsme vycetli, ze bus jezdi jen z jineho mesta a jenom 3x denne). Tak jsme riskli jejich variantu, dojeli zdarne do Huamantli, kde jsme se k nasemu prekvapeni dozvedeli, ze tu zadnej bus do kempu nejezdi. Tak jsme se vydali na ulici plnou psu, kramu a mexicanu (v pruvodci to oznacujou jako "echt mexicky mesto") hledat taxika. Meli jsme stesti, nasli jsme ho hned, byl levnej, akorat jsme uplne presne nevedeli, kam nas veze ;).
Za pul hodky jsme byli v moc peknym kempu ve vysce 3084 m. n. m., kde uz byla docela pekna zima. Dostali jsme peknou drahou chaticku pro sest lidi s krbem bez dreva a se studenou vodou. Dali jsme si dobrou veceri v mistni restauraci (kde jsme byli sami - evidentne neni sezona) a sli brzy spat, pac v sest rano jsme chteli zahajit vystup na La Malinche.
Vstavali jsme v pul sesty, ale stejne uz jsme nespali, pac tam v ty drahy chaticce byla desna kosa. Vzbudili jsme vratnyho, nechali tam nase batohy a vyrazili jsme za uplny tmy vzhuru na La Malinche.
Cesta jako v hororu - behem chvile se na nas nalepilo 5-10 psu (videli jsme jenom do tmy svitici psi oci), ktery cihali jak za nama, tak ze stran. Po case jsme pouzili primitivni zbrane typu kameny a klacky - psi jenom zvetsili odstup a za chvili byli zas u nas. Petruska s jeji "laskou" ke psum z toho mela panickou hruzu. Psi se sice obcas ztratili z dohledu, ale pak se zase nekde uplne necekane objevili. Jeden z nich dokonce s nama vylezl az na vrchol, ale asi to byl jeho posledni vystup, pac se mu neco stalo a uz tam jenom lezel a nereagoval na nase dobre mirene kameny. Upozorneni pro maminky - nic horsiho uz nas teoreticky neceka, zadny vystup v divocine uz nechystame.
Samotnej vystup byl zezacatku pomerne rychlej (hlavne diky psum), ale jak jsme se blizili k hranici 4000 m. n. m., tak uz nam hodne rychle dochazel dech. V praxi to znamenalo 5-10 kroku a pak pauza na vydejchani. A to jsme jeste sledovali kde jsou ti psi. Nahore byl sice zezacatku pekne studenej ficak (skoro jak ve vile), ale ten casem ustal, my jsme se vydrapali (Petruska v poslednim tazeni ;)) na vrchol do vysky 4461 m. n. m. a tam se kochali nadhernym vyhledem na okolni sopky - Popocatepetl (druha nejvyssi hora v Mexiku), Pico de Orizaba (nejvyssi hora Mexika a treti nejvyssi severni Ameriky) a Ixtaccihuatl (treti nejvyssi v Mexiku). Nikde ani mracek, takze to fakt stalo za to.
Cesta dolu byla pomerne dlouha, pac jsme se diky nedostatku psu nudili, ale zato jsme k nasemu udivu potkali jeste dve skupinky turistu. Do kempu jsme dorazili stastni a nepokousani a dali jsme si poradnej mexickej obed. Pak jsme se vyvalili na travu a cekali na bus.
Autobusy prijely dva - jeden normalni a druhej malej, vlastne jenom dodavka s napisem autobus. Po chvili vahani jsme si vybrali ten normalni, pac nam ridic rikal, ze jede primo do Puebly, kdezto tim druhym bysme museli presedat. Jizda byla zatim nasim nejlepsim cestovnim zazitkem - nejdriv autobus odbocil ze silnice na polni cestu plnou der, takze jsme na zadnich sedackach nadskakovali skoro az ke stropu. Ridic nam pri nabirani vesnicanu s plnejma pytlema hub uprostred lesa nabizel, ze si mame presednout vic dopredu - to jsme s diky odmitli a jak se ukazalo pozdeji, udelali jsme dobre ;).
O par kilometru dal uprostred lesa nastoupili tri zensky, dite a cca 20 obrovskych pytlu s jehlicim a vetvema. Takovydle veci se evidentne skladaji na zadni sedacky, takze behem par minut jsme byli obestaveny pytlema ze vsech stran. Meli jsme z toho srandu nejenom my, ale i ostatni spolucestujici. Jakmile zensky s pytlema vystoupily, ridic si briskne zapujcil u silnice koste a vsechno co po tech dvaceti pytlech zbylo vymetl ven. Pak jsme jeste projeli par pravych mexickych socka vesnicek a zdarne jsme se dostali asi pul kilometru od nadrazi v Pueble, kde ted cekame na nocni bus do Villahermosy.
Zejtra nas ceka prohlidka Villahermosy, dalsi nocni bus do Meridy a pak konecne hostel se sprchou ;).
V nocnim autobuse jsme se celkem slusne vyspali, pac jsme si jako spravny Cesi zabrali kazdej jednu dvojsedacku. V sest jsme dorazili do Villahermosy a privitalo nas solidni vedro a vlhko (je znat, ze jsme sjeli z hor k Mexickymu zalivu). Vydali jsme se do parku La Venta, kam byla presunuta cast historicke vesnice La Venta (cca 150 km od Villahermosy), protoze tam zacli tezit ropu. Vesnici zalozili Olmekove, coz byl prvni vyspelej narod ve stredni Americe. Vyznacovali se hlavne tim, ze vyrabeli z kamene obrovsky hlavy (nejvetsi pres 2 metry na vejsku a vahu pres 20 tun) a pak je slozite premistovali z kamenolomu do svy vesnice bez pouziti kola.
Tyhle olmecke hlavy, kamenne oltare a dalsi sochy jsou k videni v tomhle parku, ktery je de facto dzungli, dokonce tam pobihaji nektera zvirata volne, napr. nosalove. Pocasi nam tentokrat poprvy moc nepralo a cely dopoledne lilo a tak jsme si prochazku dzungli moc neuzili. Navic nas obtezovali neprijemni moskyti i pres nanos repelentu.
Druhou cast parku predstavuje pekne udelana zoo, kde jsou zvirata typicka pro tuhle cast Mexika (jaguari, krokodyli, opice, papousci ...).
Zbytek dne jsme stravili prohlidkou mesta, ktere za moc nestoji a navic je tu silenej hic. Zajimavym zpestrenim byly pro nas pytle s piskem na nabrezi reky, ktera proteka centrem. Pravdepodobne se tu jeste pred par dnema potykali se slusnyma zaplavama, protoze i dve olmecke sochy v parku byly oblozene pytlema.
Ted cekame na dalsi nocni autobus, tentokrat do Meridy.
Z Villahermosy do Meridy jsme jeli tentokrat autobusem GL (grand luxe), kterej ma spousty mista na nohy a sedacky se daji polozit temer vodorovne, takze jsme se celkem i vyspali. V Meride jsme urychlene nasli hotel, dali jsme si vytouzenou sprchu a mastili jsme zpatky na nadrazi, ze pojedem do Uxmalu na pyramidy. Bohuzel se nam dneska prvne stalo, ze autobus nejel do deseti minut, ale museli jsme hodinu cekat :(, tak jsme se sli podivat na mistni trznici. Petre hned nakej snazivej chlapik nabizel hamaky (site na spani), takze si jich i par vyzkousela a pak jsme radsi utekli.
Uxmal je staroveke mayske mesto (puucka architektura pro znalce ;)) uprostred dzungle, kde je nekolik pyramid a palacu. Zvlastnosti je ovalna Kouzelnikova pyramida, ktera nikde jinde neni. Vsechny palace jsou pekne zdobeny a vsude behaj pekny leguani, nektery az metr velky (i s ocasem). Petruska se s jednim chtela nechat vyfotit, ale porad nam utikal - jsou dost plachy :(. Jinak tam bylo zase hrozny vedro, na slunicku se neda skoro vydrzet, padesatka opalovaci krem se hodi ;).
Pak uz jsme jeli zpet do Meridy a hura na obedoveceri. Zejtra nas ceka prohlidka Meridy a pak presun do Valladolidu.
Po vydatnem 12-ti hodinovem spanku jsme se vydali na prohlidku Meridy. Na namesti to desne zilo, protoze Mexicani vyrazili v nedeli za zabavou do mesta. U jednoho stanku jsme neodolali a koupili si barevne sombrero. I kdyz se da slozit, tak je pekne dlouhy a pri ceste busem dost prekazi :(. Ale nekup to, kdyz je to tak pekny ;). Katedralu jsme si moc neprohlidli, pac byla zrovna mse. Vynahradili jsme si to na zbylych pamatkach - palace na namesti, kosteliky a ulice honosnych vil bohacu, co zbohatli na pestovani sisalu, ze kteryho se delaly lana. Na jednom namesticku nas zaujala ziva kapela a na parketu spousty postarsich tancujicich parecku.
Odpoledne jsme prejeli autobusem do mensiho mesta Valladolidu, kde jsme se ubytovali v peknym hotylku s bazenem a zasli tradicne na moc dobrou obedoveceri. Tady na Yucatanu davaj ke kazdymu jidlu salsu de habanero - palivou smes rajcat, papricek a cibule, viz odkaz v uzitecnych odkazech ;). Sezeru (Honza) dycky skoro celou misticku ;).
Zejtra se chystame na dalsi pyramidy, tentokrat do Chichen Itza. Doufame, ze nebude furt takovej hroznej hic, aby nasim jedinym cilem nebylo hledani stinu ;).
Rano jsme vyrazili busem z Valladolidu na pyramidy do Chichen Itza.Udelali jsme dobre, protoze jeste nebyl takovej hic a hlavne tam nebyli skoro zadny lidi, narozdil od odpoledne, kdy tam proudil jeden autobus Americanu za druhym. Pyramidy nas trosku zklamali, protoze se neda nikam vylezt, vse je ohraniceny provazkama, a i kdyz v pruvodcich pisou, ze se da jit dovnitr te nejvetsi pyramidy, kde by mela byt jeste jedna mensi pyramida, tak byla zavrena :(. Navic jsme tam videli jenom dva leguany, asi se boji davu turistu ;). Krome nejvetsi pyramidy, ktera symbolizuje maysky kalendar, je tam spousty mensich pyramid (nekterych polorozborenych), nekolik palacu, observator, trziste se stovkama sloupu, kostel a cenoty, coz jsou prirodni nadrze na vodu.
Vsude v arealu je spousty stanku se suvenyrama, na ktery Mexicani lakaji pokrikovanim "one dollar". Jakmile ale clovek projevi zajem a zepta se na cenu konkretni veci, tak je z toho hned 5-10 dolaru. I presto se Petrusce podarilo usmlouvat drevenou sosku Mexicana na jeden dolar ;), i kdyz tim prodavajiciho pekne nastvala ;).
Mexicky autobusy uz tak nevychvalujem, protoze na zpatecni bus jsme cekali hodinu :(. Ve Valladolidu jsme si pak dali vyprat 4 kg pradla za cca 50 Kc, tak jsme zvedavy, jak to dopadne ;). Opetovne (to uz se stava tradici) jsme se vyborne najedli/prejedli. Akorat Petruska vybira cim dal tim drazsi restaurace :(, nechce se jit chodit na humusny trziste :(.
Skoro kazdy odpoledne kratce, ale zato intenzivne sprchne, obdobi destu asi fakt jeste neskoncilo. Snad se jeste vycasi, abysme jeste vyuzili peknej hotelovej bazen.
Zejtra si chystame pujcit kola a vyrazime na cenoty (podzemni jezirka). Odpoledne pojedem do male vesnicky Rio Lagartos, kde mozna nebude internet.
Rano jsme si pucili kola od byvale baseballove hvezdy a vyrazili jsme na cenoty (podzemni jezirka). Spis nez kola to byly herky, ale tech par km jsme nastesti ujeli ;). V cenotach jsme byli sami, tak jsme se tam mohli pekne vykoupat a uzit si romantiku bez turistu ;). Bylo to tam moc pekny - na stenach krapniky, jako v jeskyni, nahore byla dycky dira, ze ktere koukaly koreny stromu - viz fotky.
Pak jsme se jeste vykoupali v bazenu u hotelu a frceli jsme dvema busama do Rio Lagartos, male rybarske vesnicky na severu Yucatanu. Tam nas jeste v autobuse odchyt nejakej domorodec a nabizel nam projizdku lodkou na plamenaky a dalsi zviratka. Jelikoz byl z organizace, ktera je napsana v pruvodcich, tak jsme souhlasili a sli s nim. Domluvili jsme si vylet na rano a sli spat.
V pul osmy jsme vyrazili na slibenou projizdku lagunou u Rio Lagartos. Prijel pro nas chlapik s motorovym clunem a jelikoz tam nebyli zadny dalsi turisti, meli jsme soukromou projizdku. Cestou jsme videli spousty ruznych ptaku - pelikan, sokol, kormoran, ibis, orel, ... - a v jednom housti dokonce dva krokodyly. Chlapik byl celkem odvaznej a jednoho tahal za ocas. Petruska nelenila a hned si ho sla pohladit ;). Honzicek se trochu bal, ale taky si sahnul ;). Pak nelenil chlapik, potopil se a vylovil dva velky kraby. Udelal nam s nima mayskou masaz hlavy ;), osahali jsme si je ze vsech stran - zeshora byli chlupaty - a hodil je zpatky do vody. Na konci laguny byly hejna plamenaku - nadhera. Cestou zpatky jsme se nejdriv vykoupali v hodne slany vode (priprava na vyrobu soli), ktera pekne nadnasela, pak jsme se celi pomazali (s pomoci chlapika) lecivym bahnem (viz fotky). Takto jsme dojeli skoro az zpatky do vesnice, u ktere jsme se jeste vykoupali na normalni plazi a smyli ze sebe to bahno.
Pak uz jsme jeli zpatky do Valladolidu a ted uz musime bezet na dalsi autobus do Playa del Carmen.
Playa del Carmen nas celkem dostala, je to tu turisticky az hanba. I presto jsme tady zustali tri noci, protoze jsme si koupili dva vylety. Dnes se uskutecnil prvni z nich, a sice vylet do rezervace Sian Kaan, resp. do rybarske vesnicky Punta Allen. Celkem nevyhoda je (a to jsme zjistili az cestou), ze se tam jede pul dne. Vzhledem k tomu, ze jsme se ten den chteli i vracet, tak je jasny, co jsme skoro celej den delali ;). Vesnicka lezi asi 3 hodiny cesty autem od civilizace, navic "cesta" neni to spravny slovo a obycejny auto tam nestaci. Takze jsme byli rozdeleni do ctveric, kazda vyfasovala jeden jeep a jelo se. Cestu tam jsem ridil ja (Honza) a nalezite jsem si to uzil ;). Od sefa vypravy jsme meli nakazano ject presne za nim (kdo nejel, dostal vynadano) a to jsem poctive dodrzoval. Akorat mi teda prislo, ze nejede zrovna optimalni cestu, ale casem jsem pochopil, ze diry jsou vsude a ze sefik schvalne projizdi louze, abysme si tu cestu za ty prachy nalezite uzili ;). Navic nejel zrovna pomalu, takze jsme dost casto museli cekat na zbytek vypravy.
Ve vesnicce jsme nasedli do lodicek a vyjeli na more. Bohuzel ten den obcas prselo, tak zviratka byli asi zalezli a navic i more nebylo moc pruhledny, takze jsme krome par delfinu, krokodyla a nekolika ptaku nic moc nevideli ;). Ale aspon jsme si natrenovali snorchlovani na pristi den ;). Pak jsme jeste dostali ve vesnicke obed, dostali na chvili rozchod a jelo se zpet, bohuzel ridil ten druhej kluk od nas z auta :(. Behem cesty ale padla tma a to zacali pres cestu behat krabi, takze to pri jizde trosku krupalo ;). Nas ridic bohuzel nepobral moc rozumu a po projeti par louzi se divil, ze mu moc nesviti svetla. Navic neumel anglicky, tak jsme mu nedokazali vysvetlit, ze si je ma utrit. To ale pochopil hned potom, co si na ne stezoval sefikovi ;).
Do hotelu jsme se dostali v pul desaty a to uz jsme nemeli na nic silu a sli rovnou spat :(.
Tenhle den nezacal moc dobre, pac jsem mel docela peknej prujem a malem jsme kvuli tomu nestihli dnesni vylet na ostrov Isla Mujeres. Nastesti to spravilo par tablet cernyho uhli ;). Na vylet se jelo katamaranem z Cancunu, coz je nejturistictejsi misto v Mexiku. Mesto bylo zalozeno v sedmdesatych letech a od zacatku bylo projektovano jako turisticka destinace, takze vsude je to samej hotel a milion Americanu k tomu ;).
Na lodi se nam zezacatku nelibilo, pac tam bylo dost narvano, sotva jsme se tam vesli. Nastesti ale rozdavali piti (hlavne alkoholicky) zdarma, resp. ho vsem nutili, a tak se tam po par pivech Honzickovi uz libilo ;). Prvni atrakci bylo pochovani si zraloka. Jednoho malyho kdysi chytli, kdyz mel poranenej ocas a ted ho tam chovaji v mori v uzavrenym prostoru pro turisty :(. Atrakce probiha tak, ze tam vleze jeden az dva lidi, oni mu ho daji do ruky, pak vas s nim vyfoti a na radu prijdou dalsi lidi - chudak zralok :(. Nicmene nam tvrdili, ze to s nim delaj tak tri mesice a pak ho pusti do more.
Po zralokovi jsme dostali na hodinu rozchod po ostrove, kde je jenom jedno mestecko s peknyma plazema, jinak tam asi nic moc neni. Pak se slo snorchlovat ke koralovymu utesu (druhej nejvetsi na svete) a to se nam moc libilo. Vsude plavali ruzny rybky, na dne lezely hvezdice a koraly. Akorat nas tam vypustili celou lod (cca 30 lidi) najednou, takze obcas do nas narazili pritloustli Americani, neschopni ovlivnit drahu svoji plavby ;). Petruska z toho byla nadsena a budeme muset jit jeste nekdy.
Pak se slo na obed do restaurace na hezky plazi, kde jsme se pekne najedli a pote jsme si i stihli zapadlovat na morskym kajaku, vykoupat se a povalet se na lehatku. Pak uz nasledovala cesta zpatky do Cancunu, na kterej jsem stihl zavrsit muj pivni ucet na cislo sedm ;).
Akorat se Honzicek trosku pripek a je rudej jak komunista ;). Nastesti je z Cech opalenej jak delnik, takze kdyz si vezme kratasy a tricko, tak neni nic poznat ;).
Zejtra se chystame na pyramidy a k mori v Tulumu, a pak uz nocnim autobusem (jestli se nam teda podari koupit listek) do vnitrozemsky dzungle do Palenque.
Rano jsme si jeste prohlidli mesto a plaze v Playa del Carmen a pak jsme vyrazili busem smer Tulum. V buse prvni tridy bylo tradicnich patnact stupnu, takze Petrusce byla zima a prikrejvala se rucnikem ;). V Tulumu sme si dali zavazadla do uschovny a jeli taxikem (nejezdi tu zadna MHD) na mistni mayske mesto. To je sice rozlohou malinkym, ale zase se rozprostira na utesu nad morem, takze je to zase neco jinyho, nez ty ostatni. Bohuzel tam prijizdel jeden autobus za druhym, takze tam bylo dost lidi - na fotkach je to poznat. Na pamatky se bohuzel neda vlezt, ale i tak jsou tam nadherne vyhledy na azurove more.
Odtamtud jsme se vydali po pobrezi zpatky k mestecku Tulum. Vsude jsou moc hezky plaze, bilej pisek, palmy, nikde ani noha, proste romantika ;). Jsou tam i restaurace, cabane (chaticky s doskovou strechou na prespani), houpaci site a lehatka. Mistni plaze jsou zatim nejhezci co jsme videli, jednak to neni zadna komercarna typu Cancun (samej hotel) a pritom more je uplne cisty a plaze nadherny. Bohuzel bylo zatazeno, obcas dokonce sprchlo, tak jsme se nevykoupali :( a jenom jsme provozovali plazovou turistiku ;). V jedny restauraci na plazi jsme si dali obed, Petruska spolkla celou rybu a pina coladu ;). Pak jsme pokracovali dal na Tulum po plazi, pres dzungli a i po kamenech, ale casem jsme zjistili, ze to je jeste docela dost daleko, tak jsme si radsi vzali zase taxika - aspon stihnem nas oblibeny internet ;).
Za chvili nam jede nocni bus do Palenque, mame zase objednanej ten lepsi s privlastkem GL, tak se aspon vyspime. Nicmene dneska jsme zjistili, ze by mel existovat jeden jeste lepsi, s lehatkama, ale ten uz asi nevyuzijeme :(.
Rano jsme kolem pul osmy dorazili nocnim busem do Palenque, kde jsme se hned ubytovali a vyrazili jsme na zdejsi archeologicke naleziste (= pyramidy). Puvodne jsme chteli ject nejdriv na vodopady, ale jelikoz jsme nenasli bus, skoncili jsme rovnou u pyramid a na vylet na vodopady jsme byli ukecany majitelem minibusu az na dvanactou hodinu.
Archeologicky naleziste se naleza uprostred dzungle, takze to bylo zase neco jinyho nez co jsme zatim videli. Je tam zase nekolik pyramid a palacu s ruznyma sochama panovniku a jinyma ornamentama. Prozatim je odkryta jenom mensi cast, takze nektery pyramidy jsou zarostly vegetaci. Maji tam i hezky muzeum, kde je sarkofag, ktery byl puvodne v Pyramide napisu, ale tu ted bohuzel restaurovali :(. Bohuzel jsme to museli cely vzit celkem svizne, pac uz se blizila dvanacta hodina. A protoze bylo po vydatnym desti, tak bylo vsude hrozne mokro a blato, tak jsme byli zacakany jak cunata ;). A navic zpareny z toho hicu a hlavne vlhkosti.
Tim destem se ale docela zmenili vodopady, na ktery jsme jeli odpoledne. Prvni byl Misol-Ha - 30-ti metrovy vodopad, ktery na pohledu vypada celkem idylicky, viz tady, nicmene dneska jsme se k nemu ani nedokazali priblizit, protoze to byl ferovej hukot. Honzicek se prece jenom pokusil se pod vodopad po klasicky ceste podivat, ale pribeh zpatky pekne rychle celej turch. Petruska se radsi ani nepokousela ;).
Druhy vodopad se jmenuje Aqua Azul a jsou to spis takove kaskady mensich vodopadu, viz treba tady. Dneska i tenhle vodopad vypadal jinak a hlavne se k nemu nedalo temer ani prijit, protoze po pristupovych cestach tekly proudy vody, ktera bohuzel vlivem deste byla hneda a ne modra jako na fotkach :(. Ale i tak to bylo moc pekny. Nicmene Petrusku vic ucarovali mistni deti chudych domorodcu, ktery na ni porad kriceli: "senora, banana", az nakonec podlehla a jeden trs si koupila - ale samozrejme az pote, co cenu usmlouvala na polovinu ;). Bohuzel to nic moc nepomohlo a deti nam banany nutily dal. Nastesti nas zachranil dalsi minibus turistu ;).
Vecer po navratu jsme si jeste prohlidli namesti Palenque, kde to tradicne na nedelni vecer zilo - kapela, tancujici duchodci a okolo cumilove ;). Na zejtrek mame koupenej vylet na archeologicky naleziste Bonampak a Yaxchilan, ktery jsou hluboko v dzungli, takze se tam da doject jenom lodi po rece. Vratime se az vecer, takze internet asi nestihnem :(.
Dneska jsme vstavali uz v pul sesty, pac jsme v sest vyrazeli na vylet do dvou mayskych nalezist (Yaxchilan a Bonampak) hluboko v dzungli u guatemalskych hranic. Jedno bylo objeveno pred 60 lety, to druhy nevime, ale zato se k nemu musi 22 km po rece, jina cesta tam nevede. Sidliste to nejsou zas tak velka, ale zato tam skacou pekny opice a v trave behaji tarantule - tech se Petruska bala, pritom Tomas ji v Krkonosich nevadil ;). Navic tam v jednom palaci, nazvanej labyrint, bylo spoustu netopyru a litali tesne nad hlavama, zajimavej pocit ;).
Yaxchilan se nam moc libil, je tam hodne ruznych staveb (jak dole u reky, tak nahore v kopcich), ale nemeli jsme zase tolik casu, tak jsme tam litali zpoceny jak vrata od chliva ;). Dneska sice nebylo zas az takovy vedro, ale ta vlhkost je strasna :(.
Druhy naleziste Bonampak se vyznacuje tim, ze jsou tam pekny zachovaly fresky na zdech, to jinde neni.
Vylet to byl moc peknej, hlavne proto, ze v cene byl snidanovej bufet a moc dobrej obed v pekny restauraci ;). Navic se nam povedlo tajne vyfotit malou indianku - Lacadonku. To jsou jediny mexicti indiani, kteri zatim odolavaji spanelskymu vlivu.
Zejtra rano se presouvame busem do San Cristobalu de la Casas a ceka nas zas prohlidka mesta.
Cely dopoledne jsme jeli skoro prazdnym busem z Palenque do San Cristobal de la Casas. Neni to sice moc kilometru, ale cesta ma prevyseni skoro 2 km a je to sama serpentyna, takze to trvalo asi 5 hodin. Ale aspon byli hezky vyhledy na hory a na chudy kraj Chiapas, kraj povstalcu Zapatistu, kteri obcas svedou nakou bitku s armadou.
Odpoledne jsme se tradicne nadlabli (menu o trech chodech a piti za cca 70 Kc na jednoho, moc dobry ;) ) a vyrazili do ulic. San Cristobal je moc hezky mestecko, s nizkyma barevnyma domkama, malebnyma ulickama a trosku ospalou atmosferou. Je tu nekolik peknych kostelu, dva z nich stoji na kopeckach nad mestem a je z nich peknej vyhled na mesto a ostatni okolni kopecky. Famozni jsou hlavne zdejsi trhy (s barevnyma prehozama, koralema, hadrama, ovocem, lusteninama atd.) a indiansti prodavaci na ulicich. Bohuzel se nechtej moc fotit, takze fotime tajne (a fotky jsou pak slabsi) nebo normalne, ale zase dostanem vynadano ;). Na hlavnim namesti pobihaji indiansky deticky a prodavaj naramky a podobny cetky, takze Petruska neodolala a par desitek si jich (pro Lybora) koupila ;). Jeden naramek stoji 3 Kc a deti jsou hned stastny a prestanou nas na chvili otravovat ;).
Zejtra rano razime do kanonu Del Sumidero na vylet lodi. Petruska uz se tesi, az zas chnapne za ocas nakyho krokodyla ;).
Rano jsme prejeli busem ze San Cristobalu do Tuxtly Gutierrez, abysme se pak zase trosku vratili do Chiapa de Corso. Tamodtud jsme jeli lodickou na vylet do kanonu Del Sumidero, ktery je tvoren rekou Grijalvou. Okolni skaly jsou vysoke az jeden kilometr a zije tam nekolik druhu zviratek, hlavne Petrusky oblibeni krokodyli ;). Videli jsme celkem tri, posledni z nich byl dost velkej, akorat Petrusku mrzelo, ze si ho nemohla pohladit ;). Na konci soutesky je vodni elektrarna, ale bohuzel diky spanelskemu vykladu o ni (stejne jako o dalsich vecech v kanonu) moc nevime :(. Kanon je dlouhej nekolik km a jsou tam mimo jine i jeskyne a pekny vanocni stromecek - chaluhami potazene travertinove utvary s vodopadem (citace z pruvodce).
Pak jsme si prohlidli mestecko Chiapa, kde krome kostela a kasny nic neni, a dali jsme si moc dobrej obed s vybornou pina coladou ;). Zbytek odpoledne travime cekanim na nocni bus v Tuxtle, kde bohuzel taky nic moc neni. Tesili jsme se tu orloj (dle pruvodce kazdou hodinu), ale bohuzel ve ctyri hodiny neprobehlo vubec nic :(. Pruvodce psal asi nekdo kdo tu nikdy nebyl, pac autobusovy nadrazi je uplne nekde jinde a minibusy do Chiapa odjizdi taky z uplne jinyho mista nez v pruvodci :(. Nastesti (hlavne diky radam mistnich) jsme se neztratili. Ted travime cas v internetove kavarne a pak si asi skocime do nakyho supermarketu ;).
V noci prejedem do Pochutly a pak hura k mori do male rybarske vesnicky, kde mozna nebude internet a snad ani zadny turisti ;).
Rano jsme prijeli busem do Pochutly a jeli jsme collectivem - normalni pick-up, kterymu jsme sedeli na korbe na sedackach, viz fotky - do male rybarske vesnicky Puerto Angel. Petrusce se nelibilo v prvnim hotelu, kterej byl trosku humusnej a netekla tam tepla voda, tak jsme museli jit do druhyho - ten uz byl sice hodne peknej, ale druhej den rano tam lezli mravenci a zaba ;). Hotel nam dohodil jeden mistni kluk v cervenym tricku a ksiltovce a jakmile jsme vylezli z hotelu, tak nam jeste dohodil vylet na lodce po mori. Po vylete nam chtel jeste dohodit jidlo v restauraci, ale to my jsme sli do jiny, tak jsme ho asi zklamali ;). Na vylet jsme jeli s mistnim Indianem, kterej ma doporuceni v Lonely Planet, ale bohuzel neumi moc anglicky, takze s komentarem to bylo slabsi - musel nam to prekladat jeden Francouz, co jel s nama. Na vylete jsme v mori videli hejno delfinu a nekolik velkych rejnoku, kteri obcas vyskoci vysoko nad hladinu a pak s placnutim dopadnou do vody (to se nam bohuzel nepodarilo vyfotit :( ), a dokonce i jednu velkou morskou zelvu.
Pak jsme si jeli skocit do more ze skaly, to se ale Petruska bala. Zato snorchlovani si uzila dostatecne, byli jsme hned trikrat (ostatni chlastali pivo na plazi). Pri snorchlovani jsme taky videli hodne ruznych rybicek, ale jenom malinky (do pul metru), zato hodne barevny ;). Akorat nas Indian neupozornil na to, ze ve vode hned u brehu neni pisek ale kameny, takze jsme si kvuli velkym vlnam trosku porezali nozky a oba jsme byli krvavy kolena :(.
Po vylete jsme sli na veceri, Honzicek mel plnej talir chobotnic, ani to nemoh snist. Vecer jsme sli jeste na prohlidku vesnicky, kde byl v centru zrovna konec nakyho trhu ci co, tak jsme si koupili nakej chlast a sli jsme zpatky. Vychlastali jsme ho jeste u more, nez jsme dosli domu ;). Dobre se nam pak spalo ;).
Diky vecerni flasce alkoholu jsme se probudili az v deset ;) a hned jsme vyrazili do Mazunte (vesnicka kousek dal pri pobrezi), kde je zelvi ekologicke centrum, protoze jsou v okoli plaze, kam tisice morskych zelv priplouva klast vajicka. Kousek cesty jsme jeli auto-collectivem, coz je normalni taxik, do kteryho se narve 7 lidi a cesta je pak levnejsi ;). Nastesti jsme byli vzadu (ve ctyrech) a ne jako nejaky mistni dve panicky, ktery sedely dve na sedadle spolujezdce. Taxikar mel trosku problem radit, ale furt lepsi nez kdyby misto panicek jeli naky tlusti chlapi ;).
V zelvim muzeu chovaji spoustu zelvicek, od malych az po cca metr a pul velky. Nektery maji venku v nadrzich, nektery vevnitr v akvarkach a nektery, hlavne ty nemocny, maji ve specialnich nadrzkach. V Mexiku driv dochazelo k velkymu vyvrazdovani zelv (maso, krunyr), tak ted se to snazi napravit. V nekterych nadrzich plavali se zelvama i rejnoci, ale uz mnohem mensi nez ty co jsme videli v mori.
Po zelvach jsme jeli na krokodyli farmu, ktera se nachazi nedaleko na ostrove v lagune kousicek od pobrezi. Jeli jsme tam bezmotorovou lodickou, abysme neplasili krokodyly, kteri v lagune ziji. Petruska byla trosku zklamana, protoze jsme sice videli cca 7 krokodylu, ale ti neplavali hned u lodicky, takze si je nemohla pohladit ;). Videli jsme i nekolik leguanku, kteri byli syte zeleni a lezli po okolnich stromech.
Na farme chovaji i maly krokodylky a dokonce jsme videli zachranou akci, kdy vyprostovali jednoho krokodylka, kterej zapad mezi zidku a pletivo a nemoh se hnout. Pak tam jeste maji zelvy, lisku, jeleny a naky dalsi savce, ktery nezname :(. Pak jsme si objednali velkej kokos, ze kteryho jsme nejdriv vypili mliko, pak nam ho pani macetou rozsekla a my jsme dojedli vnitrni duzinu s nakou palivou omacickou.
Pak uz jsme jenom chodili po plazich a koupali se ve velkych vlnach, coz byla vetsinou sranda, ale obcas nas to docela vymachalo ;). Nejvetsi problem byl do more vlezt a pak vylezt, protoze u pobrezi se vlny lamou a to je nejvetsi maso ;). Pri plazovy turistice nas prekvapil utes mezi dvema plazema, kterej vyzadoval docela slusny lezeni, nez jsme ho pokorili ;).
Vecer jsme si dali na jedny surfarsky plazi obedoveceri (Honzicek mel garnaty a Petruska rybu na ananasu) a pak se presunuli zpet do Pochutly, odkud nam za chvili odjizdi nocni bus do Oaxacy.
Zejtra si prohlidnem pyramidy v Monte Albanu (kousicek od Oaxacy) a centrum Oaxacy.
Rano jsme prijeli nocnim busem do Oaxacy, bohuzel byl celkem plnej, tak jsme nemeli kazdej svou dvojsedacku :(. A jako kazdou delsi cestu busem, nekolikrat nas zastavili vojaci ci policajti a prohlizeli si nas, jednou po nas chteli dokonce i pasy. V Oaxace jsme si nasli hotel nejbliz nadrazi, zajimavosti je, ze ma na zdi poveseny tri vlajky, z nichz jedna je ceska. Zkusime zjistit proc ;).
Pak jsme vyrazili busikem na pyramidy do Monte Albanu, kterej se nachazi na kopci nad Oaxacou, kterej byl zarovnanej, aby se jim tam dobre postavilo mesto. Z pyramid jsou tudiz pekny vyhledy nejen na Oaxacu, ale i na okolni hory - tudiz se nam tam moc libilo. Maji tam i docela pekny muzeum, bohuzel jenom ve spanelstine :(.
Pak jsme si sli prohlidnout mistni trhy, ktery jsou nejlepsi v Mexiku. A byl to fakt zazitek - vsude plno lidi, prodavaji tam snad uplne vsechno - nejvic ovoce a zeleninu z okolnich vesnic, papricky, koreni, ale jsou tam i restaurace a prodavaji tam i elektroniku, naradi, boty, keramiku, hrnce, atd, Nejvetsi specialitou zdejsi kuchyne jsou smazeny kobylky na chili, tak si je Honzicek hned koupil a par jich i sned (ostatni si setri pro kamarady do Cech ;) ). Petruska zkusila jednu a nebyla s ni chvili rec ;). Pak jsme si koupili jeste pytlik desne palivych papricek Habanero a mistni vybornej syr, nejlepsi co Honzicek zatim jed ;). Pote jsme se tradicne prezrali v mistni levne restauraci pro domorodce - cele menu i s pitim (asi pul litru vybornyho dzusu pro kazdyho) za necelych 60 Kc ;).
Pak jsme si jeste prohlidli mesto, ktery ma bejt jedno z nejhezcich v Mexiku, coz se Petrusce moc nezda. Je tu nekolik namesti, kde to opravdu hodne zije, docela dost kostelu, katedrala a bazilika. Pred bazilikou jsme vyzkouseli nejlepsi (podle pruvodce) mexickou zmrzlinu, resp. hned ctyri - byly fakt moc dobry ;). Maji i verzi (krome kukurice a jinejch blbosti) "spaleny mliko", to jsme se ale bali vyzkouset ;). Pak jsme se sotva dovlekli do hotelu ;).
Zejtra pres den prejedem do Mexiko City, kde stravime zbytek dovoleny :(((.
Ráno - nákup mexických specialit v supermarketu v Oaxace, pak přesun busem do Mexiko City (6 hodin) a večer procházka po náměstí zócalo v Mexiko City, kde probíhaly přípravy na den mrtvých 2. listopadu a bylo tam spousty stánkou s kostlivcema, hrobama, kytkama atd.
Jízdní řády autobusů:
Papričky pro Standu - stačí mu Habanero
Prohlídka Mexiko City - mrakodrap Torre Latinoamerico - super výhled na celé město na náhorní plošině a okolní kopečky a sopky; dlaždičkový dům Casa de los Azulejos; palác Bellas Artes; park Alameda Central; Plaza de Santo Domingo (hudebnici mariachi), procházka starýma uličkama.
Metrem na letiště, hledání nového terminálu mezinárodních odletů, odlet v 18:30 místního času do Madridu.
Přestup v Madridu - opět hledání nového terminálu ;)
Přílet do Prahy v 17:30. Milé překvapení - přivítání Danem s rodinou a Milánkem :) Nesmělé ochutnávání smažených kobylek a papriček :)